Briard byla má velká láska již od dětských let. Na prvního zástupce jsem si však musela počkat hodně dlouho.

Vdala jsem se a manžel, který měl černého briarda Dona z Bramilu ješte v době, kdy jsme se neznali povolil, a tak se u nás objevilo plavé štěně, fenka Gloria z Evakaru (Rianka) po otci Haxan von Wurmbach a matce Achye Namelev. Úžasné psí miminko, ze kterého jsem byla pryč, konečne se mi splnil sen a já měla vysněného briarda. Z ošklivého káčátka se stala labuť a já byla v sedmém nebi. Moje babička jí říkala psí víla. Byla to fena s nejjemnejší povahou, jakou jsem kdy poznala. V době, kdy jí byly dva roky, se nám narodil syn Filip.
Byla mu vzorným hlídačem i pečovatelkou a mnohokrát jsem ji přistihla, jak na něj chodí nakukovat do postýlky, jestli je vše v pořádku. Byla to naše holka a pes pro rodinu. Výstavy měla jen dvě, v mladých byla výborná, ale moc se jí nezamlouvaly a nerada se předváděla, tak jsme ji nenutili. Měla základní výcvik se stopami i obranou, ale nejspokojenejší byla doma nebo s námi na procházkách. Byla také vychovatelkou malého psího přírustku (irského vlkodava), kterého si pořídili manželovi rodiče. Ten ji velmi brzy předrostl, ale byli kamarádi. Tak plynul čas klidu, pohody a pak přišel jeden z nejčernejších dnů, na které bych ráda zapomněla, ale nejde to a človek, který měl psa, ví o čem mluvím. Přiřítilo se auto a byl konec, naše Rianka , Ria, Rijuška, Potvora chlupatá odešla do psího nebe a nechala za sebou slzavé údolí a velké prázdné místo v našich srdcích. Protože prázdnota byla k nevydržení, začala jsem se dívat po následovníkovi. Nebylo to jednoduché, stavěli jsme a času bylo málo a manžel byl toho názoru, že nebudu schopna chodit se psem na cvičák, udělat zkoušku, aby byl pes v chovu a protože jsme se dohodli, že tentokrát to nebude fena, ale pes, tak jsme hledali plemeno podobné, ovšem bez nutnosti zkoušek z výkonu. Nakonec jsme si jeli pro štěně bobtaila (staroanglického ovčáka). Jmenuje se Conny od Krásné řeky a je v naší rodině již jedenáct let. Na výstavy jsme nejezdili, protože pejsek má špatné zbarvení srsti a drobný předkus, nicméně je náš a bude s námi do konce svých dní. Mezi tím se naše psí rodina rozrostla ješte o fenku jorkšírského teriéra, je to již dnes starší dáma v letech, je jí devět a je psem postelovým. Je bezpapírák, ale je to jork každým coulem. Betka nám vychytala všechny myši a potkany, co se chtěli nastěhovat k nám na zahradu. Ovšem láska k briardům se stále hlásila a já jezdila pět let po výstavách a vyhlížela toho MÉHO briarda. Koneně jsem vybrala a zamluvila si štěňátko u paní Firlové v chovatelské stanici Moravia Campanella.. Nadešel den D a naše smečka se 4.4.2003 rozrostla o plavého psa ..Přivezli jsme si domů krásné psí miminko, které má v průkazu původu vznešené jméno Le Petit Prince, ale naše tříletá holčička ho přeřrtila na Jerryho, a tak mu to zůstalo. Je to pes velmi vyrovnané povahy, milý k dětem a štěňatům a všemu v jeho okolí. A aby toho nebylo málo, v srpnu 2004 jsme se opět zvetšili a rozrostla se naše smečka o dalšího plavého briarda jménem Nice Looking (Niki) z chovatelské stanice Moravia Campanella.Zatím je to psí miminko a jsme všichni zvědaví jak poroste.

Tak je u nás veselo. A co z našich kluků vyroste a jak se jim bude dařit na poli výstavním a výcvikovém vás budeme průběžně informovat na těchto stránkách.

(18.8.2004)